PŘÍRODA

17.09.24

15.09.24

Poštolka obecná

Poštolka obecná ( Falco tinnunculus)

Dravci

Čeleď: sokolovití

Samice má hnědé temeno hlavy, hnědý ocas s černými pruhy. Samec má barvu šedou, stejně jako ocas s jediným pruhem na konci.

Výskyt: Poštolka patří k našim nejrozšířenějším dravcům. Hnízdí ve městech, na skalách a na stromech, v otevřené krajině i na keřích. Loví v otevřené krajině hlavně na loukách s nízkou trávou a na polích.

Bionomie: Potravu poštolky obecné tvoří drobní živočichové žijící na zemi, které tento dravec vyhlíží během třepetavého letu, při němž stojí ve vzduchu na místě. Jedná se především o hlodavce, plaz a velký hmyz. zejména poštolky žijící ve městech loví i ptáky. Vejce snáší do výklenku ve zdi nebo ve skále případně na skalní římsu. Ptáci hnízdící na stromech většinou využívají hnízda vran, holubů a jiných dravců.

Poštolka na lovu a pak když porcuje úlovek.

►►►Pro zobrazení celého článku klikněte sem ►►►

25.08.24

Babočka bílé C. (polygonia C)

Délka předního křídla: 22-25 mm
Areál. Palearktický. Od pohoří Atlas v severní Africe, přes Evropu a temperátní Asii po Japonsko. Ve Velké Británii se druh v posledních letech rozšířil o 150 km severněji.
Biotopová vazba. Okraje lesů, lesní světliny, lesní cesty, liniová zeleň v otevřené krajině, okraje vodních nádrží, křovinaté biotopy a také zahrady či sady.
Živná rostlina housenek. Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), chmel otáčivý (Humulus lupulus), jilmy (Ulmus spp.). Méně často vrby (Salix spp.), břízy (Betula spp.) aj.; na těchto rostlinách mají však housenky pomalejší růst a větší mortalitu. Preference k živným rostlinám je podmíněna geneticky, jedinci z různých oblastí preferují různé živné rostliny a navíc mohou být různou měrou specializovaní. Motýl se stal modelovým organismem pro výzkum potravních preferencí.
Vývoj. Dvougenerační (červen – srpen, srpen – hibernace – červen). Housenky žijí solitérně. Podle studií z Velké Británie se část potomků přezimujících imág vyvíjí rychle a líhne se z nich světleji zbarvená první generace (forma hutchinsoni ), část se vyvíjí pomaleji a líhne se, spolu s potomky letní generace, až na podzim. Podzimní jedinci nejsou pohlavně vyzrálí, až do zimy pouze přijímají potravu (nektar i hnijící ovoce, mízu atd.). Motýli přezimují v chráněných úkrytech v lese, v trsech vegetace, mezi kořeny stromů, hustém křoví apod., nikdy ne v lidských stavbách. Páří se až po přezimování na jaře.
Chování. Solitérně žijící druh s otevřenými populacemi. Při získávání samic zaujímají samci vyčkávací párovací strategii, kdy sedí na větvích stromů a keřů – díky svému zbarvení a tvaru křídel zde bývají téměř neviditelní. Často sají vlhkost na lesních cestách. Na podzim se vzdalují z míst, kde prodělali vývoj, a vyhledávají zdroje potravy.
Podobné druhy v ČR. Žádné.
Rozšíření v ČR. Rozšířený po celém území, hojnější v rozsáhlejších lesích, vyhýbá se intenzívně obhospodařovaným oblastem.
Ohrožení a ochrana. Druh není ohrožen a dosud je hojný.

Je to motýl oranžový s černými skvrnami, a to bílé C má podle "C" na spodku křídel. Narozdíl od perleťovce malého má vykrajovaná křídla, jinak jsou si zbarvením hodně podobní...

►►►Pro zobrazení celého článku klikněte sem ►►►

19.07.24

Žluna zelená

Picus viridis

Šplhaví ptáci

řád: šplhavci

čeleď: datlovití

Žluna zelená je velká jako sojka. Mladí ptáci mají po stranách hlavy a na břiše tmavé skvrny v řadách.

Žije v listnatých a smíšených lesích, ve větších parcích a zahradách i v otevřené krajině.

Šplhá po kmenech stromů, často slétne i na zem. Nejdůležitější potravou jsou mravenci, které žluna loví na zemi v děrách, jež vyhrabává do mraveniště. V zimě, kdy jsou mraveniště zavátá sněhem, pátrá po úkrytech much a komárů. Vejce snáší do dutin, které si hloubí sama, nebo využívá dutiny po jiných datlovitých. Vletový otvor musí mít průměr přes 60 mm. Při tesání hnízdních dutin využívá nemocného dřeva. V zimě jí tyto dutiny slouží k nocování.