Garrulus glandarius
Krkavcovití
Řád: Pěvci
Čeleď: krkavcovití
Znaky: Zřetelně menší než vrána nebo havra. Snadno ji lze poznat podle pestrého peří. Důležitým znakem při vzletu je bílý kostřec. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.
Výskyt: Po celý rok se vyskytuje v listnatých a smíšených lesích, v mlází a v parcích. V zahradách se objevuje výjimečně.
Bionomie: V jejím jídelníčku převažuje rostlinná potrava, na podzim představují důležitou složku potravy lískové ořechy, bukvice a žaludy. Žaludy si sojka přenáší ve voleti do skrýší, v nichž si dělá zásoby na zimu. Proto má pro ni velký význam rozšíření dubů. Role sojky při plenění hnízd jiných ptáků bývá většinou zveličována.
V lese se chová většinou plaše a skrývá se v korunách stromů. Na podzim během pravidelných tahů ji lze spatřit, jak létá i v otevřené krajině.
----
Sojka obecná teď několikrát denně přilétá na krmítko a občas se usadí někde na stromech před našimi okny. Jinak je velice plachá a jak se pohne záclona u okna, tak odletí. Tak že jsem čekala připravená a dočkala se.
