Labuť velká

Husy, kachny, labutě

Řád: Vrubozobí

Čeleď: kachnovití

Znaky: Vypouklý hřbet, hlava mírně skloněná, černooranžový zobák s černým hrbolem na kořeni. Pohlaví dospělých ptáků nelze rozpoznat podle vnějších znaků. Mladí ptáci mají zobák zpočátku tmavě šedý, později růžovošedý a nemají na něm hrbol. Peří labutě velké je převážně světle hnědé, prachové peří mláďat je šedé nebo bílé.

Výskyt: Polokrotké labutě nebo jejich zdivočelí potomci žijí v parcích téměř po celé střední Evropě. Volně žijící ptáci hnízdí na stojatých nebo pomalu tekoucích, na živiny bohatých vodách v přírodě i ve městech.

Bionomie: Potravu tvoří především vodní rostliny, často se labuť velká pase i na souši. Neumí se potápět. Obvykle vytváří páry na celý život, ale některé páry spolu zůstávají jen jeden rok. Hnízdo tvoří velká stavba na břehu. Hnízdní teritorium je rozsáhlé a ptáci si je úporně brání. Nekrmivá mláďata jsou po opuštění hnízda doprovázena rodiči, rodina zůstává pohromadě obvykle až do podzimu.

Kachna divoká

 Anas platyrhynchos

Husy, kachny, labutě

Řád: Vrubozubí

Čeleď : Kachnovití

Znaky: Samec má zelenou hlavu, jinak s je stříbřitě šedý a černý. Samice je hnědá, tmavě kropenatá. V létě má samec prostý šat, který je podobný šatu samice. Pestrý svatební šat získává až na podzim.

Výskyt: Nejhojnější a nejrozšířenější kachna střední Evropy. Na mnoha místech jsou polokrotcí ptáci chovaní v parcích i uprostřed měst. Jedná se o předka kachny domácí.

Bionomie: Potravu, kterou tvoří zelené části a semena rostlin a drobní živočichové, si hledá ve vodě ( zpola zatopená) i na souši. Tok a párování se odehrávají na konci podzimu a v zimě, avšak pár spolu vydrží pouze do následujícího jara. Hnízdo tvoří důlek v zemi, dobře ukrytý a vystlaný prachovým peřím. O mláďata se stará pouze samice, kterou samec opustí ještě dříve, než se mláďata vylíhnou.

Káně Lesní

Buteo buteo

Řád: Dravci

Čeleď: Krahujcovití

Znaky: Světlé břicho s tmavší kresbou, oválné tělo a kratší oči, dlouhý a široký ocas.

V letu vypadá mohutnější než včelojed lesní a má rovněž širší křídla a kratší ocas. Při plachtivém letu jsou konce křídel ohnuty nahoru. V rámci druhu existují velké rozdíly mezi ptáky světlými a tmavými, ale samice a samec vypadají stejně. 

Bionomie: Typickou kořistí káně lesní jsou myši, hraboši a jiní drobní savci s denní aktivitou. Za oběť jí padnou i mláďata zajíců a králíků divokých, stejně jako plazi nebo červi. Dospělého zajíce či králíka napadá pouze v případě. že je jedinec nemocný, nebo jej sežere až mrtvého. Káně lesní je částečně tažná, převážně v důsledku krušných podmínek během zimy. Ptáci hnízdící ve Skandinávii přilétají na zimu do Střední Evropy. Hnízdí na stromech.

 

 

Rehek zahradní

Phoenicurus phoenicurus

Řád: Pěvci

Čeleď: Drozdovití

Znaky: O něco menší a štíhlejší než vrabec. s poměrně dlouhýma nohama. typické je neustálé potřásání ocasem. Má cihlově červený ocas. Starší samec má matně černé peří s bílými znaky na křídlech. Samice a mladí samci jsou tmavě šedí nebo hnědošedí.

Výskyt: Letní host. Hnízdí ve skalách,  v lomech, na budovách ve vesnicích a městech, v průmyslových závodech nebo na osamělých stodolách. Hnízdí v různých dutinách a děrách často například na trámech pod přečnívajícími střechami. Přezimuje většinou ve středomoří. 

Bionomie: Na jaře a v létě se živí převážně drobným hmyzem a pavouky a koncem léta a na podzim se v potravě zvyšuje podíl různých plodů. Hnízdí v různých dutinách a děrách často například na trámech pod přečnívajícími střechami.

Fotografie byly pořízeny poměrně z velké dálky.

 

Pěnice černohlavá

 Sylvia atricapilla

Drobní  hmyzožraví ptáci

Řád: Pěvci

Čeleď: Pěnicovití

Znaky: Pěnice černohlavá je velká jako vrabec. Samec má černou čepičku, samička hnědou.

Výskyt: Je to naše nejhojnější pěnice. Letní host v lesích as hustým podrostem i na horách, v parcích a zahradách se stromy a s vysokými keři. Lze ji zpozorovat snadněji než pěnici slavíkovou a pěnici pokřovní. Zimuje v západní a jižní Evropě.

Bionomie: Živí se hmyzem a jinými drobnými živočichy, které loví na stromech a keřích. Koncem léta a na podzim jsou v jejím jídelníčku významnější měrou než u jiných pěnic zastoupeny také různé bobule. Hnízdo si staví ve větvích keřů nebo nižších listnatých i jehličnatých stromů.

Bohužel se mi podařilo vyfotit pouze samičku.

Konečně se mi povedlo nafotit i samečka.

Lejsek černohlavý

 Ficedula hypoleuca

Drobní hmyzožraví ptáci

Řád: Pěvci

Čeleď: Lejskovití

Znaky: Lejsek černohlavý je menší než vrabec. Samec ve svatebním šatě bývá často celý šedý, v prostém šatě ( stejně jako samice) je téměř nerozeznatelný od lejska bělokrkého.

Výskyt: Letní host v listnatých a ve smíšených lesích, v parcích a ve velkých zahradách. V České republice pravidelně hnízdí, ale také tudy pouze prolétá. Hojně se vyskytuje pouze v některých oblastech, v jiných naopak zcela chybí. Během tahu se objevuje i uprostřed měst. Zimuje v tropické Africe.

Bionomie: Loví hmyz, většinou v letu, ale také jej sbírá z větví. Hnízdí v dutinách stromů, ale ve střední Evropě nejčastěji v budkách. Někdy obsadí i opuštěné hnízdo jiného druhu například sýkor. Jeden samec se obvykle páří se dvěma samičkami.