Tento blog slouží jako atlas pro rozlišení motýlů, ptáků, brouků a rostlin. Pokud zde najdete nějaké nesrovnalosti, tak mi to napište do komentářů a já to opravím.Fotografie zde umístěné jsou pouze mé autorské.

15.01.21

Šoupálek dlouhoprstý

 Certhia familiaris

Šplhaví ptáci

Řád: Pěvci

Čeleď: Šoupálkovití

Znaky: Podle vzhledu je obtížně rozeznatelný od šoupálka krátkoprstého, nespolehlivějším rozlišovacím znakem je hlas. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Má nenápadné zbarvení podobné kůře stromů a poměrně dlouhý ocas. Spodní strana těla je čistě bílá, břicho nanejvýš trochu do hněda. Na rozdíl od šoupálka krátkoprstého má výraznější bílé pásky na křídlech. 

Výskyt: Je to obyvatel hustých lesů střední Evropy a hnízdí zejména v jehličnatých a ve smíšených lesích, vyskytuje se i v lesích čistě smrkových. Nepatří k typickým ptákům parků a zahrad.

Bionomie:  Šplhá obratně po malých skocích svisle vzhůru po kmenech stromů. Živí se drobným hmyzem a pavouky, v zimě na krmítku nepohrdne ani tučným krmením  a otrubami. Hnízdo si staví z tenkých proutků, mechu a zvířecích chlupů, obvykle na kmenech stromů ve štěrbinách mezi kůrou nebo za jejími odchlípnutými kusy, ale též za okenicemi, v hromadách klestí nebo ve stozích dřeva.















































Červenka obecná

 Erithacus rubecula

Drobní hmyzožraví ptáci

Řád: Pěvci

Čeleď : Drozdovití

Znaky:  Červenka obecná je o něco menší než vrabec. Má kulovité tělo, vzpřímený postoj, líce a hruď cihlově červené. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Mladí ptáci jsou skvrnití a bez červené náprsenky.

Hlas: Nejčastěji se ozývá krátkým, úsečným, často opakovaným "tik" zejména za soumraku. V nebezpečí vydává velmi tenké "cif". Zpěv, kterým se ozývá zejména k večeru, lze těžko popsat. Jde o tklivou melodii složenou z jemných až kovově znějících tónů uspořádaných do dlouhých slok.

Výskyt: Po celý rok se honě vyskytuje v lesích, křovinatých porostech, parcích a zahradách. Areál jejího rozšíření zasahuje i vysoko do hor.

Bionomie: Po celý rok žije samotářsky, nikdy ji nevidíme v hejně. Její potravou je celá řada drobných živočichů, koncem léta nabývá na významu i rostlinná složka, kterou tvoří převážně plody bezu černého. Hnízdí nejčastěji na zemi v děrách, pod drny, v troskách budov nebo popínavých rostlinách a dutinách v kmenech stromů nacházejících se blízko nad zemí.