Kropenatec jetelový

Noční motýli, píďalkovití

 

Bělásek řepový

Ohniváček černoskvrnný

 

Okáč zední

Náš vzácný host.

 Na parapet okna dávám zbytky od andulek. Jak se pokazilo počasí, tak přilétá stále víc ptáčků a mezi nimi se objevila i sýkora parukářka. 

Žluťásek řešetlákový

Kovolesklec gama

Přední křídla mají tmavohnědou barvu, při předním okraji s charakteristickou zlatou skvrnkou ve tvaru řeckého písmene gama. Zadní křídla jsou šedožlutá s širokým hnědým roztřepením. Rozpětí křídel je kolem 45 mm. Housenka je zelenožlutá nebo zelená, má jen tři páry zadních nohou, tělo ke konci rozšířené, na zádové části 6 nezřetelných světlých čar, na bocích světle žluté pásky probíhající podél dýchacích otvorů. Celé tělo housenky pokrývají řídké drobné tečky na bradavkách. Tělo dospělé housenky měří skoro 32 mm.

Travaříci

Travařík kostřavový

Vážky a šidélka

 Šidélko páskované

Jespák obecný

 Čejka, sluka a její příbuzní

Řád: Dlouhokřídlí

Čeleď: Slukovití

Znaky:

Zhruba velikosti špačka, v prostém šatě má šedý hřbet a bílé břicho. Přikrčený postoj, středně dlouhé a tmavé nohy. Tmavý zobák je často mírně zahnutý dolů. Ve svatebním šatě mívá černé břicho.

Hlas:

Zejména před vzlétnutím vydává přidušené a drsné "chryli" nebo "tryii", v dalších případech také krátké a rychle opakované "plip ip ip" V letu začíná řadou přidušených zvuků, jež postupně s tím, jak se pták klouzavým letem snáší k zemi, přecházejí v tvrdě znějící trylek " try try try...".

Výskyt: 

Jespák obecný hnízdí v severní Evropě. Ve střední části kontinentu přežívá pouze nepatrná populace. V období tahů bývá pravidelným hostem na pobřeží a na různých bahnitých plochách ve vnitrozemí.

Bionomie: 

Živí se hlavně drobnými živočichy, které hledá v bahně, na pobřeží nebo na souši. Na hnízdištích loví i hmyz. Na místech odpočinku během tahů se také většinou pilně shání po potravě. Hnízdo si staví v zemi a bývá dobře ukryté mezi rostlinami. O mláďata se starají oba rodiče.